1
00:00:24,709 --> 00:00:27,834
LABUŤ
2
00:00:27,834 --> 00:00:29,418
VEŘEJNÁ STEZKA
3
00:00:29,418 --> 00:00:32,334
Ernie dostal k narozeninám pušku.
4
00:00:32,334 --> 00:00:36,001
Vzal zbraň a náboje
a šel pátrat po něčem k zastřelení.
5
00:00:36,001 --> 00:00:37,293
Před Raymondovým domem
6
00:00:37,293 --> 00:00:40,709
si strčil dva prsty do úst
a dlouze a ostře zahvízdal.
7
00:00:41,501 --> 00:00:44,376
Byl to jeho nejlepší kamarád.
Bydlel o čtyři domy dál.
8
00:00:44,376 --> 00:00:46,501
Ernie zvedl pušku nad hlavu.
9
00:00:46,501 --> 00:00:49,418
„Ty brďo!“ řekl Raymond. „Bude sranda!“
10
00:00:50,543 --> 00:00:53,626
Hoši vyšli
do květnového sobotního dopoledne.
11
00:00:53,626 --> 00:00:55,668
Jírovce byly v plném květu
12
00:00:55,668 --> 00:00:58,209
a hlohy v živých plotech bíle svítily.
13
00:00:58,209 --> 00:01:01,126
Ernie a Raymond
na úzké stezce mezi živými ploty
14
00:01:01,126 --> 00:01:06,126
zastřelili všechny ptáčky, které potkali.
Hýly, pěvušky, pěnice, strnady.
15
00:01:06,126 --> 00:01:10,834
Když došli k železniční trati,
měli zavěšených na provázku 14 ptáčků.
16
00:01:11,918 --> 00:01:14,834
„Hele!“ zašeptal Ernie
a natáhl dlouhou paži. „Tam!“
17
00:01:14,834 --> 00:01:16,751
Za keři byl malý kluk
18
00:01:16,751 --> 00:01:19,418
a díval se dalekohledem
do větví starého stromu.
19
00:01:19,418 --> 00:01:21,209
„Watson! Ten malej trouba.“
20
00:01:22,584 --> 00:01:27,501
Peter Watson byl drobný a neduživý.
Měl pihovatý obličej a nosil silné brýle.
21
00:01:27,501 --> 00:01:28,834
Byl vynikající žák
22
00:01:28,834 --> 00:01:31,876
posledního ročníku,
přestože mu bylo teprve 13 let.
23
00:01:31,876 --> 00:01:34,543
Měl rád hudbu a hrál dobře na klavír.
24
00:01:34,543 --> 00:01:37,126
Sporty mu nešly. Byl tichý a zdvořilý.
25
00:01:39,043 --> 00:01:42,293
Dva starší hoši se k němu pomalu plížili.
26
00:01:44,376 --> 00:01:46,793
Neviděl je, protože se díval dalekohledem
27
00:01:46,793 --> 00:01:49,251
na něco, co ho velice zaujalo.
28
00:01:50,459 --> 00:01:54,501
„Pracky nahoru!“ zakřičel Ernie a zamířil.
Peter Watson nadskočil.
29
00:01:56,751 --> 00:01:59,168
Zíral skrz své brýle na rušitele.
30
00:01:59,168 --> 00:02:01,501
„Dělej!“ houkl Ernie. „Pracky nahoru!“
31
00:02:01,501 --> 00:02:02,918
Peter Watson nehnutě stál
32
00:02:02,918 --> 00:02:05,709
a držel si oběma rukama
dalekohled před tělem.
33
00:02:05,709 --> 00:02:07,543
Díval se na Raymonda a Ernieho.
34
00:02:07,543 --> 00:02:11,126
Nebál se, ale věděl,
že s nimi nejsou žádné žerty.
35
00:02:11,126 --> 00:02:13,751
Jejich pozornosti
už v životě vytrpěl dost.
36
00:02:13,751 --> 00:02:14,876
Ruce vzhůru.
37
00:02:14,876 --> 00:02:16,834
Jinou rozumnou možnost neměl.
38
00:02:16,834 --> 00:02:19,751
Raymond k němu přistoupil
a sebral mu dalekohled.
39
00:02:19,751 --> 00:02:23,959
„Koho šmíruješ?“ obořil se na něj.
Peter Watson zvažoval své možnosti.
40
00:02:23,959 --> 00:02:26,751
Mohl utíkat,
ale to by ho okamžitě dohnali.
41
00:02:26,751 --> 00:02:29,334
Mohl křičet, ale nikdo by ho neslyšel.
42
00:02:29,334 --> 00:02:31,584
Zbývalo mu tudíž jen zachovat klid
43
00:02:31,584 --> 00:02:33,959
a zkusit se ze situace vymluvit.
44
00:02:33,959 --> 00:02:36,418
„Pozoroval jsem žlunu,“ řekl Peter.
45
00:02:36,418 --> 00:02:39,668
„Cože?“
„Samce žluny.“ Picus viridis.
46
00:02:39,668 --> 00:02:43,001
„Kloval do kmene
toho mrtvého stromu a hledal larvy.“
47
00:02:43,001 --> 00:02:45,084
„Kde?“ řekl Ernie a pozvedl pušku.
48
00:02:45,084 --> 00:02:47,376
„Já ho sejmu!“
„To těžko,“ řekl Peter
49
00:02:47,376 --> 00:02:50,459
a díval se na zavěšené ptáky
na Raymondově rameni.
50
00:02:50,459 --> 00:02:54,001
„Uletěl, jakmile jsi zakřičel.
Datlovití jsou velmi plaší.“
51
00:02:59,834 --> 00:03:01,668
Raymond něco pošeptal Erniemu.
52
00:03:01,668 --> 00:03:04,126
Ernie se plácl do stehna. „To je nápad!“
53
00:03:04,126 --> 00:03:06,918
Odložil zbraň a popošel k malému chlapci.
54
00:03:06,918 --> 00:03:08,376
Shodil ho na zem.
55
00:03:08,376 --> 00:03:11,251
Raymond vytáhl z kapsy provázek
a kus uřízl.
56
00:03:11,251 --> 00:03:13,459
Pak Peterovi pevně svázali zápěstí.
57
00:03:13,459 --> 00:03:15,043
„Teď nohy,“ řekl Raymond.
58
00:03:15,043 --> 00:03:17,793
Peter se vzpouzel
a dostal pěstí do břicha.
59
00:03:17,793 --> 00:03:19,751
To mu vyrazilo dech a zůstal ležet.
60
00:03:19,751 --> 00:03:22,084
Hoši mu dalším provázkem
svázali kotníky,
61
00:03:22,084 --> 00:03:23,626
jak když se drezíruje kuře.
62
00:03:23,626 --> 00:03:25,168
Ernie zvedl pušku
63
00:03:25,168 --> 00:03:28,418
a vedli chlapce k železniční trati.
64
00:03:28,418 --> 00:03:30,459
Peter Watson mlčel jako ryba.
65
00:03:30,459 --> 00:03:33,334
Ať měli za lubem cokoli,
řečmi by si nepomohl.
66
00:03:33,334 --> 00:03:35,251
Stáhli svou oběť z náspu
67
00:03:35,251 --> 00:03:38,793
a položili ji podélně mezi kolejnice.
Mezi tyhle kolejnice.
68
00:03:40,418 --> 00:03:41,626
Mezi tyhle kolejnice.
69
00:03:41,626 --> 00:03:44,793
Tohle se mi stalo před 27 lety.
Já jsem Peter Watson.
70
00:03:46,209 --> 00:03:47,793
„Eště špagát,“ řekl Ernie.
71
00:03:51,876 --> 00:03:53,959
Když skončili, bezmocný Peter
72
00:03:53,959 --> 00:03:58,459
byl pevně uvázán mezi kolejnicemi.
Hýbat mohl jen hlavou a chodidly.
73
00:03:58,459 --> 00:04:01,376
Ernie a Raymond poodstoupili
a zkoumali své dílo.
74
00:04:01,376 --> 00:04:03,376
„To se povedlo,“ řekl Ernie.
75
00:04:03,376 --> 00:04:06,334
„To je vražda,“
řekl chlapec mezi kolejnicemi.
76
00:04:06,334 --> 00:04:08,334
„Možná ne,“ řekl Ernie.
77
00:04:08,334 --> 00:04:13,126
„To je na světlé výšce mašiny.
Připlácni se k zemi a třeba to zvládneš.“
78
00:04:14,709 --> 00:04:18,001
Starší hoši vylezli na násep
a usadili se za křovím.
79
00:04:18,001 --> 00:04:20,209
Ernie vytáhl cigarety. Zakouřili si.
80
00:04:20,209 --> 00:04:22,501
Peter Watson už věděl, že ho nepustí.
81
00:04:22,501 --> 00:04:27,043
Byli to nebezpeční a pomatení kluci.
Nebezpeční, pomatení a hloupí kluci.
82
00:04:27,043 --> 00:04:29,876
„Zachovat klid a přemýšlet,“
říkal si Peter.
83
00:04:29,876 --> 00:04:32,084
Nehybně ležel a zvažoval situaci.
84
00:04:32,084 --> 00:04:34,043
Nejvyšším bodem hlavy je nos.
85
00:04:34,043 --> 00:04:37,793
Odhadoval, že nos trčí
zhruba 10 centimetrů nad kolejemi.
86
00:04:37,793 --> 00:04:40,418
Je to moc?
U těch moderních dieselů těžko říci.
87
00:04:40,418 --> 00:04:43,584
Hlavu má opřenou
o sypký štěrk mezi dvěma pražci.
88
00:04:43,584 --> 00:04:45,918
Musí se trochu zahrabat.
89
00:04:45,918 --> 00:04:48,793
Začal kroutit hlavou, odtlačovat štěrk
90
00:04:48,793 --> 00:04:51,626
a postupně si vytvořil malou prohlubeň.
91
00:04:51,626 --> 00:04:54,209
Odhadoval, že hlavu
snížil o pět centimetrů.
92
00:04:54,209 --> 00:04:56,084
To by šlo. Ale co chodidla?
93
00:04:56,084 --> 00:04:59,043
Otočil je špičkami k sobě,
téměř do roviny,
94
00:04:59,043 --> 00:05:00,834
a čekal na vlak.
95
00:05:00,834 --> 00:05:04,501
Přemýšlel, jestli
pod jedoucím vlakem nevzniká podtlak,
96
00:05:04,501 --> 00:05:07,626
který by ho táhl nahoru. Možné to bylo.
97
00:05:07,626 --> 00:05:09,209
Musí se soustředit na to,
98
00:05:09,209 --> 00:05:12,043
aby se celým tělem tiskl k zemi.
99
00:05:12,043 --> 00:05:15,918
„Neochabnout. Zpevnit tělo
a tlačit se k zemi.“
100
00:05:15,918 --> 00:05:18,126
Peter Watson se díval na bílé nebe,
101
00:05:18,126 --> 00:05:21,001
po němž pomalu plul jediný kupovitý oblak.
102
00:05:21,001 --> 00:05:22,834
Přes mrak přeletěl letoun.
103
00:05:22,834 --> 00:05:25,084
Malý hornoplošník s červeným trupem.
104
00:05:25,084 --> 00:05:29,251
„Starý Piper Cub,“ řekl si.
Pozoroval ho, dokud nezmizel.
105
00:05:29,251 --> 00:05:30,418
Pak znenadání
106
00:05:30,418 --> 00:05:34,334
uslyšel podivnou vibraci
kolejnic po obou stranách hlavy.
107
00:05:34,334 --> 00:05:37,543
Byla sotva slyšitelná.
Tiše šeptající hukot,
108
00:05:37,543 --> 00:05:40,418
který se po kolejnicích nesl zdaleka.
109
00:05:46,168 --> 00:05:48,918
Peter zvedl hlavu a podíval se na trať,
110
00:05:48,918 --> 00:05:51,168
z níž viděl asi kilometr a půl,
111
00:05:51,168 --> 00:05:52,209
a uviděl vlak.
112
00:05:52,209 --> 00:05:56,793
Nejprve jen jako tečku, ale jak držel
hlavu nahoře, tečka rostla a rostla
113
00:05:56,793 --> 00:05:59,251
a získávala tvar, až to nebyla tečka,
114
00:05:59,251 --> 00:06:02,543
ale velké, hranaté a tupé čelo
dieselové lokomotivy.
115
00:06:02,543 --> 00:06:07,001
Peter si položil hlavu a zatlačil ji
do jamky, kterou vyhloubil ve štěrku.
116
00:06:07,001 --> 00:06:08,543
Ohnul chodidla k sobě.
117
00:06:08,543 --> 00:06:11,584
Pevně zavřel oči
a tiskl se celým tělem k zemi.
118
00:06:11,584 --> 00:06:14,459
Vlak přijel s ohlušujícím výbuchem.
119
00:06:14,459 --> 00:06:16,168
Jako rána z děla v hlavě.
120
00:06:16,168 --> 00:06:18,876
Výbuch doprovázel krutý kvílící vítr,
121
00:06:18,876 --> 00:06:22,293
jako by se mu
nosem do plic prohnal hurikán.
122
00:06:22,293 --> 00:06:25,084
Hluk byl drtivý. Vítr ho dusil.
123
00:06:25,084 --> 00:06:27,168
Připadalo mu, jako by ho zaživa
124
00:06:27,168 --> 00:06:31,126
požírala nějaká ječící vražedná obluda.
125
00:06:31,126 --> 00:06:33,334
A pak bylo po všem. Vlak byl pryč.
126
00:06:34,126 --> 00:06:36,584
Peter Watson otevřel oči
a uviděl bílé nebe
127
00:06:36,584 --> 00:06:39,168
a velký bílý mrak,
který po něm stále plul.
128
00:06:39,168 --> 00:06:41,709
Bylo po všem, a on to dokázal.
129
00:06:48,168 --> 00:06:49,834
- Odřízni ho.
- Řekl Ernie.
130
00:06:49,834 --> 00:06:52,709
Raymond Petera odřezal od kolejnic.
131
00:06:52,709 --> 00:06:55,126
„Uvolni mu nohy, ale ruce nech.“
132
00:06:55,126 --> 00:06:57,501
Raymond přeřízl provázky u kotníků.
133
00:06:57,501 --> 00:07:00,626
„Pořád jsi náš vězeň, kámo,“ řekl Ernie.
134
00:07:00,626 --> 00:07:04,668
Starší hoši odvedli Petera Watsona
přes louku k jezeru.
135
00:07:04,668 --> 00:07:07,376
Vězeň měl stále svázaná zápěstí.
136
00:07:07,376 --> 00:07:09,459
Ernie držel ve volné ruce pušku
137
00:07:09,459 --> 00:07:12,459
a Raymond nesl dalekohled,
který Peterovi vzal.
138
00:07:16,084 --> 00:07:19,834
Jezero bylo dlouhé a úzké
a na jeho březích rostly vysoké vrby.
139
00:07:19,834 --> 00:07:21,709
Uprostřed byla voda čirá,
140
00:07:21,709 --> 00:07:24,251
ale u břehů bujelo vodní rostlinstvo.
141
00:07:24,251 --> 00:07:27,001
„Tak hele,“ řekl Ernie.
„Uděláme to takhle.“
142
00:07:27,001 --> 00:07:29,043
„Ty ho vemeš za ruce, já za nohy,
143
00:07:29,043 --> 00:07:33,043
napočítáme do tří
a hodíme ho co nejdál do blátíčka.“
144
00:07:33,043 --> 00:07:35,751
„Hele!“ přerušil ho Raymond.
„Tam! Na něj!“
145
00:07:35,751 --> 00:07:37,793
Peter Watson se otočil a hned to uviděl.
146
00:07:37,793 --> 00:07:40,834
Hnízdo v podobě
obrovské hromady rákosí a sítin,
147
00:07:40,834 --> 00:07:43,043
které se tyčilo půl metru nad hladinu.
148
00:07:43,043 --> 00:07:47,293
A na něm seděla nádherná labuť,
klidně jako Jezerní paní.
149
00:07:47,293 --> 00:07:50,834
S hlavou obrácenou k chlapcům,
bdělá a ostražitá.
150
00:07:50,834 --> 00:07:53,293
„Krucifix!“ zvolal Raymond. „To je krása!“
151
00:07:53,293 --> 00:07:56,834
Ernie pustil vězňovu paži
a zvedl pušku k rameni.
152
00:07:56,834 --> 00:08:00,418
„Tady je... ptačí rezervace,“
řekl koktavě Peter.
153
00:08:00,418 --> 00:08:02,334
„Co že tu je?“ zeptal se Ernie.
154
00:08:02,334 --> 00:08:07,376
Peter cítil, jak se v něm vzdouvá
hněv. Snažil se zachovat klidný hlas.
155
00:08:07,376 --> 00:08:09,793
„Labutě jsou
nejpřísněji chránění ptáci v Anglii
156
00:08:09,793 --> 00:08:13,334
a ptáci na hnízdě se nestřílí.
Může pod sebou mít mladé.
157
00:08:13,334 --> 00:08:16,626
Nedělej to, prosím, to nemůžeš!“
158
00:08:18,251 --> 00:08:20,584
Střela zasáhla labuť doprostřed hlavy
159
00:08:20,584 --> 00:08:23,751
a dlouhý bílý krk
se pomalu svěsil přes okraj hnízda.
160
00:08:33,918 --> 00:08:34,751
Otevřít.
161
00:08:47,876 --> 00:08:50,168
„Uvolni mu ruce, Raymonde.
Je náš loveckej pes.“
162
00:08:50,168 --> 00:08:53,084
Raymond přeřezal provázky
na zápěstích chlapce.
163
00:08:53,084 --> 00:08:54,251
„Přines!“
164
00:08:54,251 --> 00:08:55,668
„Odmítám,“ řekl jsem.
165
00:08:56,376 --> 00:08:59,501
Ernie Petera tvrdě udeřil
do obličeje otevřenou dlaní.
166
00:08:59,501 --> 00:09:02,168
Z jedné nosní dírky se mu spustila krev.
167
00:09:02,168 --> 00:09:05,834
„Ještě jednou něco odmítni,
a já ti něco slíbím:
168
00:09:05,834 --> 00:09:08,751
vyrazím ti všechny ty tvý bílý zuby,
169
00:09:08,751 --> 00:09:10,876
horní i dolní. Rozumíš tomu?“
170
00:09:10,876 --> 00:09:14,209
Peter Watson mlčel.
„Odpověz!“ štěkl Ernie. „Rozumíš?“
171
00:09:14,209 --> 00:09:16,959
„Ano,“ řekl tiše Peter Watson. „Rozumím.“
172
00:09:17,834 --> 00:09:22,084
Peterovi tekly po tvářích slzy,
když scházel po břehu a vstupoval do vody.
173
00:09:22,084 --> 00:09:25,751
Dobrodil se k mrtvé labuti
a něžně ji vzal oběma rukama.
174
00:09:25,751 --> 00:09:29,293
Pod ní byla dvě mláďata,
porostlá šedým prachovým peřím.
175
00:09:29,293 --> 00:09:31,668
Choulila se k sobě uprostřed hnízda.
176
00:09:31,668 --> 00:09:34,001
„Jsou tam vejce?“ houkl Ernie z břehu.
177
00:09:38,668 --> 00:09:41,043
„Ne,“ odpověděl Peter. „Nic.“
178
00:09:46,418 --> 00:09:48,918
Donesl mrtvou labuť zpátky na břeh jezera.
179
00:09:48,918 --> 00:09:52,793
Jemně ji položil na zem
a postavil se čelem k těm dvěma.
180
00:09:52,793 --> 00:09:56,084
Jeho uslzené oči sršely vztekem.
181
00:09:56,084 --> 00:09:58,584
„Mrtvý bys měl být ty,“ řekl.
182
00:09:58,584 --> 00:10:02,084
To Ernieho lehce zaskočilo,
ale rychle se vzpamatoval.
183
00:10:02,084 --> 00:10:05,251
V jeho černých očkách
zatančila nebezpečná jiskřička.
184
00:10:07,543 --> 00:10:09,043
„Dej mi kudlu, Raymonde.“
185
00:10:12,001 --> 00:10:14,584
Křídlo je s ptačím tělem spojeno kloubem.
186
00:10:14,584 --> 00:10:18,168
Ernie ten kloub našel,
zanořil do něj nůž a přeřízl šlachy.
187
00:10:18,168 --> 00:10:19,918
Nůž byl ostrý a řezal dobře.
188
00:10:19,918 --> 00:10:22,376
Brzy se podařilo odříznout celé křídlo.
189
00:10:22,376 --> 00:10:25,126
Ernie labuť obrátil
a odřízl i druhé křídlo.
190
00:10:25,126 --> 00:10:27,709
„Špagát,“ řekl a natáhl ruku k Raymondovi.
191
00:10:30,418 --> 00:10:32,584
Ernie nařezal osm metrových kousků.
192
00:10:32,584 --> 00:10:36,043
Provázky uvázal
na horní okraj velkého křídla.
193
00:10:36,043 --> 00:10:37,376
„Roztáhni ruce.“
194
00:10:40,668 --> 00:10:43,126
Peter Watson stál na slunci u jezera
195
00:10:43,126 --> 00:10:47,168
za krásného májového dopoledne
a obrovská, mírně zkrvavená křídla
196
00:10:47,168 --> 00:10:49,543
se mu groteskně houpala u boků.
197
00:10:49,543 --> 00:10:52,668
Ernie zatleskal a začal křepčit v trávě.
198
00:10:59,668 --> 00:11:01,918
„Skončil jsi?“ zeptal se Peter Watson.
199
00:11:01,918 --> 00:11:04,543
„Labutě nemelou,“ řekl Ernie.
200
00:11:04,543 --> 00:11:08,626
Pochodovali po břehu jezera,
až přišli k urostlé vrbě.
201
00:11:08,626 --> 00:11:10,834
Její větve visely z velké výšky
202
00:11:10,834 --> 00:11:13,376
až těsně nad hladinu jezera.
203
00:11:14,376 --> 00:11:15,751
„Tvůj úkol, labuťáku,
204
00:11:15,751 --> 00:11:18,001
je vylézt nahoru, a až tam budeš,
205
00:11:18,001 --> 00:11:20,376
roztáhneš křídla a poletíš!“
206
00:11:20,376 --> 00:11:22,293
„Paráda!“ vykřikl Raymond.
207
00:11:22,293 --> 00:11:23,793
To, že se octne vysoko
208
00:11:23,793 --> 00:11:26,959
a mimo dosah těch chuligánů,
se Peterovi zamlouvalo.
209
00:11:26,959 --> 00:11:29,126
Až bude nahoře, zůstane tam.
210
00:11:29,126 --> 00:11:31,668
Pochyboval, že by lezli za ním.
211
00:11:31,668 --> 00:11:34,126
A i kdyby, mohl vylézt na tenkou větev,
212
00:11:34,126 --> 00:11:36,376
která by dva lidi neudržela.
213
00:11:36,376 --> 00:11:40,334
Na strom se lezlo poměrně snadno,
včetně nástupu na spodní větve.
214
00:11:40,334 --> 00:11:42,334
„Vejš!“ volal Ernie. „Lez dál!“
215
00:11:42,334 --> 00:11:45,584
Peter se nakonec dostal až tam,
odkud už to výš nešlo.
216
00:11:45,584 --> 00:11:48,709
Stál teď na větvi
silné jako zápěstí dospělého muže,
217
00:11:48,709 --> 00:11:51,209
napřažené daleko nad jezero,
218
00:11:51,209 --> 00:11:53,084
kde se ladně stáčela dolů.
219
00:11:53,084 --> 00:11:55,126
Stál tam a odpočíval po výstupu.
220
00:11:55,126 --> 00:11:58,751
Byl velmi vysoko, nejméně patnáct metrů.
Ty dva už neviděl.
221
00:11:58,751 --> 00:12:01,459
Už nestáli u kmene.
222
00:12:01,459 --> 00:12:02,709
„Teď poslouchej!“
223
00:12:02,709 --> 00:12:04,626
Poodešli od stromu,
224
00:12:04,626 --> 00:12:08,043
aby na hocha v koruně dobře viděli.
225
00:12:08,043 --> 00:12:09,376
Při pohledu na ně
226
00:12:09,376 --> 00:12:13,376
si Peter Watson uvědomil,
jak řídké a úzké listy má vrba.
227
00:12:13,376 --> 00:12:15,334
Téměř vůbec ho nekryly.
228
00:12:15,334 --> 00:12:17,376
„Běž dál po tý větvi!
229
00:12:17,376 --> 00:12:21,334
Běž až nad tu bahnitou vodičku,
a pak vzleť!“
230
00:12:21,334 --> 00:12:23,168
Peter Watson se nepohnul.
231
00:12:23,168 --> 00:12:26,168
Nespouštěl oči
ze dvou postav dole na louce.
232
00:12:26,168 --> 00:12:28,709
Stály nehybně a dívaly se na něj.
233
00:12:28,709 --> 00:12:33,793
„Napočítám do deseti, a jestli do tý doby
nepoletíš, sestřelím tě.
234
00:12:33,793 --> 00:12:36,334
To už bude dneska druhá labuť.
235
00:12:36,334 --> 00:12:37,793
Jdeme na to.
236
00:12:37,793 --> 00:12:43,584
Raz, dva, tři, čtyry, pět, šest!“
237
00:12:43,584 --> 00:12:48,043
Peter Watson zůstal nehybný.
K pohybu ho nic nemohlo donutit.
238
00:12:48,043 --> 00:12:51,418
„Sedum, osum, devět, deset!“
239
00:12:51,418 --> 00:12:53,959
Peter viděl, jak se puška zvedá k rameni.
240
00:12:53,959 --> 00:12:55,418
Mířila přímo na něj.
241
00:12:55,418 --> 00:12:57,084
Slyšel prásknutí výstřelu
242
00:12:57,084 --> 00:12:59,876
a svist střely okolo hlavy.
243
00:13:03,251 --> 00:13:05,209
Bylo to děsivé, ale nepohnul se.
244
00:13:05,209 --> 00:13:07,543
Viděl, že Ernie nabíjí na další ránu.
245
00:13:07,543 --> 00:13:10,751
„Poslední šance!“ ječel Ernie.
„Další tě trefí!“
246
00:13:10,751 --> 00:13:11,668
Peter čekal.
247
00:13:11,668 --> 00:13:15,959
Sledoval chlapce mezi pryskyřníky
na louce hluboko pod sebou.
248
00:13:15,959 --> 00:13:18,168
Puška se znovu zvedla k rameni.
249
00:13:18,168 --> 00:13:21,543
Tentokrát uslyšel ránu
a ucítil zásah do stehna.
250
00:13:21,543 --> 00:13:24,334
Nebolelo to, ale síla nárazu byla drtivá,
251
00:13:24,334 --> 00:13:27,126
jako by dostal ránu palicí,
252
00:13:27,126 --> 00:13:30,126
a srazila mu obě chodidla
z větve, na níž stál.
253
00:13:30,126 --> 00:13:32,168
Rukama hledal, čeho by se chytil.
254
00:13:32,168 --> 00:13:35,459
Větévka, které se držel,
se ohnula a rozštěpila.
255
00:13:44,626 --> 00:13:46,751
Někteří lidé, když je toho na ně moc
256
00:13:46,751 --> 00:13:49,084
a jejich výdrž se vyčerpá,
257
00:13:49,084 --> 00:13:51,709
se jednoduše zhroutí a vzdají.
258
00:13:51,709 --> 00:13:53,918
Jsou ale i jiní, byť ne mnoho,
259
00:13:53,918 --> 00:13:57,584
kteří jsou bůhvíproč
za všech okolností neporazitelní.
260
00:13:57,584 --> 00:14:00,918
Dají se potkat za války i v míru.
261
00:14:00,918 --> 00:14:03,043
Mají nezlomnou vůli
262
00:14:03,043 --> 00:14:06,668
a bolest, mučení ani hrozba smrti
263
00:14:06,668 --> 00:14:08,876
je nepřinutí se vzdát.
264
00:14:08,876 --> 00:14:11,418
Malý Peter Watson byl jedním z nich.
265
00:14:11,418 --> 00:14:16,084
A jak kolem sebe hmatal rukama,
aby nespadl ze stromu,
266
00:14:16,084 --> 00:14:19,959
znenadání poznal, že vyhraje.
267
00:14:19,959 --> 00:14:23,209
Vzhlédl a uviděl nad vodami jezera světlo
268
00:14:23,209 --> 00:14:27,876
tak jasné a nádherné,
že od něj nemohl odtrhnout zrak.
269
00:14:27,876 --> 00:14:31,209
Světlo ho vábilo, přitahovalo,
270
00:14:31,209 --> 00:14:35,209
a on vyskočil k němu a roztáhl křídla.
271
00:14:37,001 --> 00:14:39,918
Tři různí lidé pozorovali velkou labuť,
272
00:14:39,918 --> 00:14:43,209
která toho dopoledne
kroužila nad vsí: učitel,
273
00:14:43,209 --> 00:14:46,084
muž, který měnil krytinu
na střeše drogerie,
274
00:14:46,084 --> 00:14:48,584
a chlapec, který si hrál
na nedaleké louce.
275
00:14:48,584 --> 00:14:51,584
Paní Watsonová myla v kuchyni nádobí
276
00:14:51,584 --> 00:14:54,834
a vyhlédla z okna právě ve chvíli,
277
00:14:54,834 --> 00:14:57,293
kdy se cosi obrovského a bílého zřítilo
278
00:14:57,293 --> 00:14:59,959
na trávník její zahrady.
279
00:14:59,959 --> 00:15:01,709
Vyběhla ven.
280
00:15:01,709 --> 00:15:03,001
Padla na kolena
281
00:15:03,001 --> 00:15:05,668
u zhroucené postavičky
svého jediného syna.
282
00:15:06,626 --> 00:15:09,543
„Miláčku!“ vykřikla. „Chlapče můj!“
283
00:15:11,876 --> 00:15:13,126
„Co se ti stalo?“
284
00:15:17,334 --> 00:15:22,001
Povídka „Labuť“ byla inspirována
novinovou zprávou o skutečné události,
285
00:15:22,001 --> 00:15:25,126
kterou měl Dahl
ve svém sešitu s náměty třicet let,
286
00:15:25,126 --> 00:15:27,251
než povídku v říjnu 1976 sepsal.
287
00:16:29,293 --> 00:16:34,293
Překlad titulků: Tomáš Lenikus